Ze starších dějin ovocnářství na Kolínsku a Českobrodsku

Kolem nich byly postupně vysazovány ovocné stromy. V nejstarším období se jednalo o jabloně, hrušně, třešně, višně, broskve, mišpule a kdoule, ke chráněným jižním stěnám stavení byla často vysazována i vinná réva. Hospodářsky se využívaly také planě rostoucí dřeviny – trnky, lísky, dříny, jeřáby a maliny, které bychom zpravidla našli na pastvinách, mezích a jiných zemědělsky obtížně využitelných místech. To vše doplňoval sběr lesních plodů – především jahod, borůvek a ostružin. Také na předměstích královských měst Kolína, Kouřimi a Českého Brodu se již od středověku rozkládaly větší či menší zahrady, které byly majetkem jednotlivých měšťanských rodin, u jejichž domů, ležících za městskými hradbami, nebyl pro zřizování zahrad dostatek místa. Jak na venkově, tak na předměstích byly zahrady chráněny ploty – vesměs týněnými, tj. pletenými z proutí. Pěstování ovoce v tomto kraji, který byl především obilnářskou oblastí, mělo ovšem pouze doplňkovou funkci.

K významnému rozvoji ovocnářství jako důležité součásti zemědělské produkce zde dochází teprve od první poloviny 19. století. Na území dominia Lichtenštejnů, které zabíralo prakticky celou oblast Černokostelecka, Českobrodska, a významně zasahovalo i do Kouřimska, má v tomto směru velký význam vláda knížete Aloise Josefa II. z Lichtenštejna v letech 1836–1858, který z pozice vrchnosti prosazoval kultivaci dosud nevyužitých pozemků a zakládání ovocných sadů na pustých úbočích strání a kopců, stejně jako vysazování alejí ovocných stromů podél cest. Rokem 1838 se také datuje počátek rozvoje ovocnářské tradice v Molitorově u Kouřimi.

Tamní velkostatek tehdy získala podnikatelská rodina Veselých, která zde postupně na 50 ha půdy zřídila ovocné školky a na 40 ha půdy ovocné sady. Na počátku 20. století zde rostlo přes 10 000 ovocných stromů, ovocné školky každoročně produkovaly až 200 000 sazenic. Pozůstatky těchto sadů zde existovaly až do konce 20. století. Roku 1913 byla v Molitorově založena továrna na zpracování ovoce, která vyráběla marmelády, povidla, kandované ovoce, ovocné šťávy a kompoty. Ve druhé polovině 19. století se také úspěšně rozvíjelo ovocnářství na statku rodiny Žertových v Bříství u Křečhoře, kde se ve velkém množství pěstovaly především jabloně a švestky, pro jejichž konzervaci zde byl zřízen samostatný objekt sušárny. Roku 1903 založil Josef Funda ovocnou školku v nedaleké Velimi, která se v meziválečném období rozrostla na plochu 50 ha. Její produkce postupně dosahovala více než 300 000 sazenic ročně.