Tradice výroby povidel na Kouřimsku a Českobrodsku

Ve druhém kotli se vařila vzniklá břečka a ve třetím se povidla dovářela na husto. Neustále se muselo důkladně míchat, aby se povidla nepřipálila a nezhořkla. Vařilo se několik dní za sebou a často v noci, kdy již bylo po jiné práci. Povidla musela být tak hustá, že nepadala z kopisti, kterou se míchalo. Podobně se vařila povidla z jablek a hrušek. Hotová povidla se skladovala v kameninových hrncích, v nichž vydržela třeba i několik let. Pro svou kvalitu byla kouřimská povidla také vyhlášeným obchodním artiklem.

Povidla tedy přirozeně byla často součástí tradičních místních pokrmů. Podávala se například i k vařenému masu, byla součástí různých omáček i polévek. Pochopitelně také neodmyslitelně patřila ke sladkým jídlům – především k lívancům a vdolkům. Kouřimské lívance s povidly byly pojmem, který v minulosti daleko přesahoval hranice regionu. Místní obyvatelé na ně byli právem pyšní, takže v sousedních krajích bývali ke své velké nelibosti posměšně označováni za „lívanečníky". Již ze 16. století je známá anekdota, v níž se praví, že jakýsi hostinský na Starém Městě pražském vyvěsil z okna na šňůře lívance s povidly, a v okamžiku na nich viselo tucet mlsných Kouřimáků...

Neméně proslulé byly také zdejší vdolky s povidly. Časopis Český lid z konce 19. století o vdolcích na Českobrodsku říká toto: „A nyní jsme se ocitli u pokrmu, který jest chvalně známou kuchyňskou specialitou českou, právě jako výborné knedlíky švestkové. Jsou to dolky (na Českobrodsku též vdolky), kterých nám leckterý cizinec věru může záviděti. O jejich úpravě a hodnotě nás poučuje dosti zevrubně písnička, na kterou si tanečníci "besedy" snadno vzpomenou: "Pekla dolky z bílý mouky, sypala je pernikem, dávala je Honzíčkovi do maštálky vokýnkem. Jez, Honzíčku, jsou dobrý, jsou sypaný, kropený, jestliže ti budou chutnat, jsou tam ještě takový." Dolky se dělají ze žitného výražku a jsou dvojí. První z nich, dolky válené, peče hospodyně na plotně, obracejíc je nožem, aby se nespálily, a dopeká je v plotně u žhavého uhlí. Teplé jsou již takto dosti chutny, ale pravé podoby své nabudou vychladnuvše teprve a s dalšími přídatky. Hospodyně totiž je vydatně namaže povidly, posype rozstrouhaným tvarohem, který pak pokropí sladkou smetanou. Co naše píseň zpívá o sypání perníkem, jest jen výminečně pravdivo; není-li totiž tvarohu, sypává hospodyně dolky, namazané povidly, perníkem, ale pak jich ovšem již nekropí. Dolky dostávali u nás druhdy (kromě jiné dávky) ponocní o své štědrovečerní obchůzce nebo vánoční koledě."