Kšely

První písemná zmínka pochází z roku 1266. Majitel jednoho ze zemanských dvorů Petr Hájek ze Kšel zpečetil v roce 1415 list, jímž česká šlechta protestovala u kostnického koncilu proti upálení Mistra Jana Husa. Větší část vesnice připojili roku 1480 Slavatové z Chlumu a Košumberka trvale k černokosteleckému panství, menší díl získalo v roce 1552 kapitulní proboštství při svatovítské katedrále v Praze. Kostelecké dominium od roku 1558 držel rod Smiřických ze Smiřic, od roku 1620 pak Albrecht z Valdštejna, který uvedené panství prodal v roce 1623 knížeti Karlovi z Lichtenštejna. Z tohoto rodu vyniká především vévodkyně Marie Terezie Savojská, rozená princezna z Lichtenštejna. Zbylou část koupil roku 1708 kníže Jan Adam I. z Lichtenštejna ještě s částí Přistoupimi a vsí Chotýš a připojil je také definitivně k černokosteleckému panství. Lichtenštejnům pak Kšely patřily až do roku 1850, kdy byl zrušen celý systém patrimoniální správy.

Za nejvýznamnější památku lze bezesporu považovat zdejší evangelický kostel (modlitebnu). Počátek jeho stavby spadá do roku 1786, dostavěn byl díky finančním potížím až v roce 1810. Dnešní klasicistní průčelí vzniklo až při přestavbě v polovině 19. století. Jde o jednolodní obdélnou stavbu se segmentově zakončeným presbytářem. Průčelí je členěno pilastry a štítem, nad kterým se zvedá hranolová věž. Částečně dochovaný mobiliář kostela z let 1790 až 1791 je dílem českobrodského řezbáře Jana Mezdřického. Velmi hezká je kazatelna od stejného autora z roku 1791.

Vedle kostela stojí původní evangelická fara založená spolu s kostelem na konci 18. století. Dnešní podoba je výsledkem neoklasicistní úpravy v roce 1898. Za obcí leží i evangelický hřbitov z konce 18. století s mnoha pozoruhodnými náhrobky, na kterém byli pohřbíváni evangelíci z celého Českobrodska, o čemž svědčí nápisy na náhrobcích.
Na návsi stojí také litinový křížek na pískovcovém podstavci z roku 1860 a pískovcová zvonička z roku 1863, doplněná později nevhodně žulovým nástavcem pro zvon.
V sousedství Kšel se nalézá obec Přistoupim, která měla v novověku stejné majitele. Mezi Kšely a Přistoupimí také mělo dojít k zajímavé události, která se odráží v písemných pramenech, legendách i ústních lidových tradicích. Jednalo se o souboj mezi svatým Václavem, Přemyslovským knížetem a Radslavem z Kouřimi. Místní tradice klade příhodu k Přistoupimi, kde prý Radslav spatřiv znamení kříže na Václavově přilbě a dva anděly po stranách jeho postavy, se mu zde poddal a k němu přistoupil. Jisté je, že v blízkosti obce bylo archeology zkoumáno slovanské hradiště, jehož pozůstatky místní lidé v minulosti označovali jako "Svatováclavské šance" a nedaleký úvoz jako „Klečky", tedy místo, kde Radslav poklekl před Václavem. V Přistoupimi také najdeme původně středověký kostel sv. Václava, kam chodili i kšelští katolíci na mše, za křty, svatbami, pohřby apod. Kolem roku 1590 prošel renesanční úpravou, jeho dnešní podoba je však dána raně barokní přestavbou z let 1694–1695 a barokní přestavbou z počátku 18. století. Jedná se o budovu obdélného půdorysu se střízlivým architektonickým členěním. Z mobiliáře vyniká oltář z roku 1668 s obrazem sv. Václava a hlavní oltář z let 1715 až 1716 z dílny rodiny Katterbauerů.

V minulosti v Přistoupimi také působila poměrně významná židovská komunita, která zanikla v době druhé světové války. Dodnes se zde nachází bývalá synagoga z roku 1842, po roce 1949 přestavěná na obecní úřad. Nedaleko od ní leží židovský hřbitov, založený zřejmě v roce 1713. Zachovalo se na něm přibližně šest stovek náhrobků z 18. – 20. století.
součástí většiny usedlostí ve Kšelech a v Přistoupimi byly pravděpodobně již od středověku poměrně rozsáhlé zahrady, které obě obce obklopovaly v souvislých pásech. Zvláště velké zahrady navazovaly na areál vrchnostenského dvora a katolické fary v Přistoupimi. Od první poloviny 19. století byly podél cest mezi oběma vesnicemi zakládány aleje ovocných stromů, v nichž pravděpodobně převažovaly výsadby švestek a třešní, v menší míře též hrušní. Okolní pole byla tradičně využívána k pěstování obilí, od druhé poloviny 19. do konce 20. století také cukrové řepy. Ovocnářství se významnější složkou zdejší zemědělské produkce stalo teprve v 70. letech 20. století.