Tlustovousy

Obec se poprvé v pramenech objevuje už ve 13. století, kdy byla v majetku jistého Kojaty z Hněvina Mostu. Ten ji před svou smrtí daroval v roce 1227 Zderazskému klášteru. V jeho majetku zůstala až do husitských válek, kdy byl klášterní majetek rozkraden a nakonec se dostal až do rukou samotného císaře Zikmunda. Od něho ji roku 1436 získal darem zeman Zikmund Vaněk z Křivé. V této době tady zde existovala i tvrz. Majitelé se následně rychle střídali a nakonec roku 1608 přešly Tlustovousy ke Kounickému panství pana Rudolfa Trčky z Lípy. V roce 1634 bylo trčkovské panství zkonfiskováno a dědičně darováno Ferdinandovi III. Roku 1693 ho odkupuje hrabě Jan Rudolf Morzin. Pro dluhy byli ale nakonec Morzinové nuceni celé Kounice roku 1760 prodat vévodkyni Marii Terezii Savojské, rozené princezně z Lichtenštejna a Lichtenštejnům pak Kounice patřily do roku 1850, kdy byla ukončena patrimoniální správa.

Školu i faru měly Tlustovousy vždy v sousedních Tuklatech. Prvního faráře, kněze Řehoře, známe již ze 14. století. V 17. století pak pod tuklatskou faru spadaly i kostely ve Slušticích, Hradešíně, Rostoklatech, Úvalech, Horkách a Březí, a kromě toho i vsi Břežany, Limuzy, Nová Ves, Tlustovousy, městečko Škvorec a mnoho dalších.

¨Jak již bylo řečeno, stála v obci ve středověku vlastní tvrz, poprvé připomínaná v roce 1417. Po připojení vsi ke Kounickému panství ovšem ztratila svůj význam jako panské obydlí a naposledy je zmiňována v urbáři kounického panství z roku 1689 jako zpustlá stavba.
Kostel i faru měli tlustovouští vždy v Tuklatech. Tamější kostel Narození sv. Jana Křtitele je barokní novostavbou z doby po roce 1688 na místě zaniklé středověké svatyně, doložené již v polovině 14. století. Zbytky původní stavby byly použity jako stavební materiál, což dokazují zlomky gotických architektonických článků, objevených při opravě fasády západního průčelí v roce 2002. Iniciátorem stavby nového kostela byl farář Jakub Pečený a financovali jej majitelé Tuklat, knížata z Lichtenštejna. Ze zařízení kostela vyniká hlavní barokní oltář se sochami sv. Václava, Ludmily, Vzkříšeného Krista a andílků z roku 1726 od Jana Jiřího Šlanzovského (část sochařské výzdoby je bohužel po krádeži v 90. letech 20. století nezvěstná). Kostel byl stavěn podle takřka totožných plánů jako kostel v nedaleké Přistoupimi (1694–1695).

V sousedství kostela se ještě nachází pozoruhodná zvonice, která je vlastně věží původní středověké gotické tvrze. Tvrz se sice v roce 1437 označuje jako pustá, ale po roce 1668 byla věž tvrze barokně upravena na zvonici. Při této přestavbě byla setřena většina středověkých detailů, ovšem věž tím byla zachráněna.

Do třetice se ještě zastavme u tuklatské fary. Na místě starší zchátralé fary postavil dnešní stavbu v letech 1729–1730 zednický mistr Matěj Schlachtner podle projektu neznámého architekta (možná F. M. Kaňky). Stavbu financovala majitelka škvoreckého panství Marie Terezie Savojská. Po roce 1750 byla fara přestavěna, později sloužila jako byty a sídlo obecního úřadu. Objekt fary v Tuklatech je díky své neobvyklé architektonické formě unikátem, který nemá v daném prostředí obdoby. Užitou dispozicí zapadá spíše do typu centrálních zámeckých staveb s ústředním sálem, který se v Čechách objevuje od počátku 18. století (např. Liblice, Karlova Koruna v Chlumci n. C. a Veltrusy). V některé literatuře je fara mylně vydávána za zámek (nebo původně postavená jako zámek), pro toto tvrzení však neexistují žádné historické doklady.

Pro bohaté selské usedlosti, které se v minulosti na území Tlustovous, a především Tuklat nacházely, byly typické rozlehlé zahrady s výsadbami ovocných stromů. V některých z nich původně stály o samotě velké roubené stodoly, z nichž některé měly starobylý mnohoboký půdorys. Zvláště rozlehlá zahrada navazovala na areál tuklatské fary. Ovocné stromy byly někdy ve velkém počtu vysazovány i na polích mimo sady (například v místě „Na čihadle" na severním okraji Tlustovous), oproti tomu panský dvůr v Tlustovousech kupodivu žádnou větší zahradu neměl, a ovocnářství v něm tedy nehrálo významnější roli. Ostatně jednalo se o obilnářský kraj, kterým tradičně byla většina úrodného okolí Českého Brodu.