Osobnosti z dějin ovocnářství

V tomto díle Klaret popisuje jednotlivé odrůdy ovocných dřevin, které se ve středověku pěstovaly v širší oblasti středního Polabí. Zmiňuje se zejména o mnoha odrůdách jabloní a hrušní, které je možné ztotožnit s dodnes známými historickými odrůdami. Příznačné je, že ve svém spisu, na rozdíl od slív, broskví, třešní a višní, nejmenuje švestku, která se do Čech pravděpodobně rozšířila až později, a v písemných pramenech se objevuje teprve v první polovině 15. století. Také bychom zde nenašli meruňku, která se v českých zemích začala pěstovat až v 16. století.

V letech 1789–1808 působil ve funkci plaňanského faráře (od roku 1802 děkana) Václav Petr Skřivánek († 1808), který je autorem knihy „Naučení o štěpařství, kdežto krátká a podstatná pravidla se obsahují k vyvedení hned od jader nebo pecek rozličného ovocného stromoví, jak planého tak i štěpného", určená žákům školy v Plaňanech. Jedním z podnětů k sepsání tohoto osvětově laděného díla byl prý „Smutný pohled z většího dílu, jak okolo Plaňan, tak v ostatní osadě zpustošených, marným a sotva sousto dobytku stačujícím drnem zarostlých zahrad", a proto vyzývá: „Jenom složte z mysli onen starý a bludný předsudek: U Plaňan jest plano – u nás se nechce dařiti ovocné stromoví! Stromoví v každé zemi roste, když se mu jen místo připraví." Skřivánkova slova, zapsaná v roce 1798, zřejmě nevyzněla nadarmo, neboť počátek 19. století je obdobím, v němž na Kouřimsku započal velký rozvoj ovocnářství.

Současně se Skřivánkem působil v Poděbradech děkan Matěj Rössler († 1829), který zde založil velkou ovocnou zahradu, zvanou „Sans pareil" (francouzsky „Jedinečná"). Do ní shromáždil velký počet ovocných odrůd, jejichž sortiment byl největší v tehdejší Evropě. Na každou z nich ovšem neměl v sadu dostatek místa, takže na jednu podložku narouboval vždy několik odrůd. Rössler byl v kontaktu s mnoha evropskými pomology a rozesílal jim stromky, které se svými pomocníky vypěstoval. Zdarma rozdával dobré odrůdy v širokém okolí Poděbrad, a tak se zasloužil o povznesení ovocnářství v celém Polabí. Roku 1795 vydal spis „Pomona bohemica", který obsahuje seznam jeho výpěstků.

Na závěr ještě zmiňme Františka Pixu, faráře z Malína u Kutné Hory (v letech 1839–1856), autora knihy „Klíč štěpařský", vydané v roce 1848. V ní vyzvedává jak význam ovocnářství ze zdravotního hlediska, tak podává návod k založení školky, přibližuje způsoby roubování a vlastního pěstování stromů, stejně jako (v Čechách poprvé) popisuje význam zákrsků a jejich využitelnost pro menší zahrady.