Blinka - Plaňany

Jméno „Blinka" se oproti tomu odvozuje od zdejšího potoka Blinky. Původně se ovšem ves jmenovala „Blina", což bylo snad odvozeno ze staročeského oblina, tj. oblá řeka, neboť potok Blinka teče ve velkých obloucích. V 16. století ale obyvatelé nazývali svou ves i jako „Blyna".

Území při soutoku Kouřimky s Výrovkou bylo souvisle osídleno od mladší doby kamenné. Kromě úrodné půdy s dostatečnými vodními zdroji působila na hustotu osídlení i výhodná poloha při staré obchodní stezce, spojující Prahu s východními Čechami a Moravou. Její trasu převzala i středověká Trstenická stezka vedoucí z Prahy, přes Český Brod, do Kolína a dále na Moravu. V historických pramenech se Plaňany poprvé připomínají v roce 1222 jako majetek Holce z Plaňas, kastelána olomouckého hradu. Ve 14. století a v první polovině století 15. se v Plaňanech vystřídala celá řada majitelů a v roce 1421 a 1424 byla osada vypleněna husitskými vojsky. S nástupem Jiřího z Poděbrad na český trůn se objevil i nový majitel Plaňan, zámožný a do rytířského stavu povýšený horník Jan Hanykéř ze Semína, od jehož dědiců koupil v roce 1530 Plaňany Beneš Mírek ze Solopysk. Jeho rod zde sídlil až do pobělohorských konfiskací. A byli to právě Mírkové ze Solopysk, kteří před rokem 1604 dosáhli povýšení Plaňan na městečko (údajně roku 1572) a získali znak od císaře Maxmiliána II. V této době se také ustálil stávající název obce. Z konfiskací koupil roku 1624 plaňanské panství kníže Karel z Lichtenštejna, ale ještě v roce 1650 vymáhali synové a dědicové Jiřího Mírka na české komoře vyplacení nepropadlého jmění. Lichtenštejnům pak městečko patřilo až do roku 1850, kdy byl zrušen celý systém patrimoniální správy.

Mezi nejvýznamnější památky Plaňan patří kostel Zvěstování Panny Marie (do roku 1620 sv. Petra). Románský kostel byl postaven kolem roku 1168. Do období 70.–80. let 14. století spadá gotická přestavba, při níž byl vybudován vzdušný a bohatě prosvětlený presbytář, provedený arrasovsky orientovanou dvorskou hutí. Renesančně byl kostel upraven v roce 1591 za Mírků ze Solopysk, sídlících na místní tvrzi. V první třetině 18. století byl za vlády kněžny Marie Terezie Savojské z Lichtenštejna barokně upraven interiér kostela. Od roku 1910, kdy byl v sousedství postaven nový pseudogotický kostel sv. Jana Křtitele, byl kostel Zvěstování Panny Marie využíván již jen jako hřbitovní a postupně až dodnes chátrá. Tento dochovaný románský kostel z 12. století si zasluhuje pozornost, pod jeho podlahou bylo v roce 1937 odkryto základové zdivo starší stavby, snad pozůstatky původní rotundy.
V sousedství kostela Zvěstování Panny Marie stojí renesanční zvonice z roku 1587, postavená nákladem tehdejšího držitele Plaňan Šimona Mírka ze Solopysk. Kromě ní zmiňme ještě modlitebnu Československé církve husitské, původně ovšem synagogu z roku 1850, pro dnešní účely přestavěnou roku 1926. Vedle synagogy byla postavena ve stejné době i židovská škola, přestavěná později na faru Církve československé.

Blinka neměla historicky nikdy jednoho majitele, ale byla vždy rozdělena mezi řadu drobných zemanů či okolních šlechtických dominií – jedna část tak patřila Českému Brodu, další k Hradenínu, krčma náležela k Cerhenickému panství, dvě chalupy k Chocenicím, další dvě chalupy městu Kutná Hora, a byl zde i velký dvůr, patřící k Plaňanům, na němž žila až do roku 1698 rodina rytířů Mírků ze Solopysk.

V Plaňanech a Blince byly podobně jako v dalších obcích na Kolínsku a Kouřimsku již od středověku obvyklou součástí jednotlivých usedlostí poměrně rozlehlé zahrady s výsadbami ovocných stromů. Jedna z největších zahrad tvořila součást areálu plaňanské fary (na počátku 20. století na její severovýchodní části rozšířen hřbitov a postaven nový kostel sv. Jana Křtitele), velké sady navazovaly také na selské dvory v jižní části Blinky. Ovocné stromy zde byly již v první polovině 19. století vysazovány v menších skupinách také na okolních polích.