Bříství a Křečhoř

Bříství se připomíná poprvé v roce 1340, kdy byla ves rozdělena mezi Viléma, Jaroslava a paní Bohudař z Bříství. Potomkem jednoho z těchto majitelů byl Oldřich z Bříství, připomínaný v letech 1364—1377 jako patron kostela v Křečhoři. V roce 1404 připsal Michal z Bříství ves své matce Perchtě. V 15. století se vzpomíná rodina Břístských z Bříště (Bříství), mající v erbu muže, sedícího v lodi a veslujícího. Část vsi v roce 1464 vlastnil i Zikmund z Hoštic. Jeho následovníci prodali ves v roce 1505 Mikuláši Trčkovi z Lípy, který získal i další část vsi. Pozemky náležející ke dvoru a k tvrzi postoupil Mikuláš poddaným z Křečhoře. Tvrz tak ztratila význam jako šlechtické sídlo a postupem času beze stopy zanikla. Po roce 1505 se již v písemných pramenech nepřipomíná. V roce 1547 připojil císař Ferdinand Bříství ke kolínskému panství, které bylo majetkem královské komory, ale bylo často zastavováno různým šlechtickým držitelům. Za třicetileté války ves zpustla a z větší části zanikla. Dnes na jejím místě stojí o samotě pouze Žertův statek, postavený na místě původní středověké tvrze pánů z Bříství.

Na místě obce Křečhoř existovalo osídlení už v pravěku – konkrétně v době Keltů – jak o tom svědčí nálezy z hrobů ze 4.–3. stol. př. n. l., uložené dnes v kolínském muzeu. Ve středověku se ves původně jmenovala „Křeče hora", tj. Křekova nebo Křečova hora. Pojmenování obce je tak odvozeno od mužského křestního jména Křek, kterému toto místo patřilo.

První zmínka o obci je až z roku 1200, kdy sedlecký klášter koupil od královského dvora v Křečhoři polnosti. V roce 1295 pak král Václav II. odpustil cisterciákům jisté platby z Křečhoře. V roce 1310 daroval Jan Lucemburský ves nejvyššímu maršálku Jindřichovi z Lipé, ale v roce 1319 ji Eliška Rejčka vykoupila zpět a darovala svatovítské kapitule na pražském Hradě. V držení pražské kapituly byla ves až do roku 1436, kdy ji císař Zikmund daroval Zikmundovi ze Smilovic, od kterého ji koupilo město Kolín a připojilo trvale ke svým statkům. V majetku Kolína zůstala ves i její obyvatelé až do roku 1848. Za třicetileté války byla ves poškozena, protože v roce 1654 se vzpomínají pouze dva sedláci. Do roku 1684 však byly všechny zpustlé usedlosti opět opraveny.

Dne 18. června 1757 se u Křečhoře odehrála jedna z nejvýznamnějších bitev evropských dějin z politicko-vojenského hlediska, která však vstoupila do dějin jako bitva u Kolína. Střetlo se v ní vojsko císařovny a české královny Marie Terezie a pruského krále Fridricha II., který se tehdy snažil dobýt Prahu a připojit Čechy k Prusku. V bitvě zvítězilo vojsko císařovny pod vedením maršála Leopolda Dauna, který tak zachránil České země. Tuto historickou událost dnes připomíná památník z roku 1898, který je dílem Václava Weinzettela a Mořice Černila.

Zdejší nejvýznamější památkou je bezesporu kostel Božího těla v Křečhoři. Původně se ovšem jednalo o gotický kostel zasvěcený sv. Václavu z počátku 14. století (připomínán roku 1350 jako farní), jehož stavebník pocházel nejspíš z okruhu královského dvora. Tato původní stavba bohužel zanikla při radikální pozdně empírové přestavbě v letech 1846–48, po jejímž skončení byl kostel nově zasvěcen Božímu tělu. Při restaurování v letech 1913–14 byly odkryty dochované původní gotické detaily, které dokládají neobyčejně vysokou úroveň původní gotické kostelní stavby, která se nepochybně vymykala z rámce tehdejší sakrální architektury českého venkovského prostředí. Zařízení kostela je většinou až novodobé, pseudorenesanční. Ve hřbitovní zdi (proti západnímu průčelí kostela) jsou zazděny tři renesanční náhrobky z 16. století; dva z nich jsou datovány 1537 a 1557 a patří Horňateckým z Dobročovic, kteří sídlili na nedalekých Chocenicích a Zalešanech. Třetí má ve znaku zubří hlavu, písmo je nečitelné a nelze jej určit.

Selské usedlosti v Křečhoři a Bříství od nepaměti doplňovaly poměrně rozlehlé ovocné sady, které většinou navazovaly na jednotlivá stavení, ale v některých případech již v polovině 18. století tvořily samostatné celky v extravilánu těchto osad. V Bříství ležel větší ovocný sad východně od zdejšího hospodářského dvora, v Křečhoři se nacházela samostatná „Panská zahrada", která se rozkládala jihovýchodně od kostela na svahu nad Kamhajkem. Okolní pole byla, jako jinde na Kolínsku, užívána převážně k pěstování obilí.