Slide 1

Středočeská ovocná stezka

Slide 2

Středočeská ovocná stezka

Slide 3

Středočeská ovocná stezka

Slide 4

Středočeská ovocná stezka

Hlavní informace

Ovocnářství

Ovocnářství na vrchnostenských dvorech

Hospodářské dvory byly již od pozdního středověku základní součástí jednotlivých panství světských i církevních vrchností. Původně byly součástí areálů hradů a tvrzí, ale v 16. a 17. století po vzniku velkých dominií, která se utvářela spojováním menších, do té doby samostatných, statků, starší panské sídlo často zcela zaniklo a zůstal jen samotný hospodářský dvůr.

Číst dál...

Symbolický význam ovoce

Některé ovocné plody, stejně jako stromy plodící ovoce, měly v minulosti mimořádný symbolický význam, který se již od starověku odrážel v mytologii. Celá řada těchto symbolů se objevuje také v křesťanské kultuře, a tak tvoří jednu z důležitých součástí kulturního povědomí našich předků.

Číst dál...

Z novějších dějin ovocnářství na Českobrodsku a Kolínsku

Počátky novodobých dějin ovocnářství na Kolínsku můžeme datovat do první poloviny 19. století. Kolem roku 1900 již na území regionu působilo několik specializovaných pěstitelů ovocných stromů, z nichž je třeba na prvním místě uvést rodinu Veselých, která založila školkařský závod, sady a továrnu na zpracování ovoce v Molitorově u Kouřimi, dále rodinu Žertovu, která se ve velkém věnovala pěstování ovoce na svém statku v Bříství u Křečhoře nebo školku Josefa Fundy ve Velimi. Menší ovocné školky byly před rokem 1900 zakládány také v řadě dalších obcí. Například v Dobrém Poli u Kouřimi vznikla školka již roku 1867, a v roce 1910 byl vysázen třešňový sad. Výpěstky pak byly prodávány do dalších vesnic v okolí.

Číst dál...

Ze starších dějin ovocnářství na Kolínsku a Českobrodsku

Tradice ovocnářství na Kolínsku a Českobrodsku sahá hluboko do minulosti. Cílený zájem o pěstování ovoce zde můžeme sledovat již od raného středověku, což je pochopitelné vzhledem k hospodářskému významu této oblasti, která v Čechách vždy náležela k nejúrodnějším. Zahrady s výsadbami ovocných dřevin byly nedílnou součástí venkovských usedlostí, kde zpravidla tvořily jejich zadní díl – v místech kde se původně nacházelo humno pro mlácení obilí, které již ve 13. a 14. století funkčně nahrazovaly kryté dřevěné stodoly.

Číst dál...

Osobnosti z dějin ovocnářství

K oblasti středních Čech, a nejednou i přímo k území Kolínska mělo vztah několik významých osobností z dějin ovocnářství. Jako prvního z nich můžeme jmenovat kněze a lékaře Bartoloměje Klareta († 1378), chráněnce pražského arcibiskupa Arnošta z Pardubic, rodáka z Chlumce nad Cidlinou, který před rokem 1356 vykonával funkci faráře při kostele Stětí sv. Jana Křtitele ve Skramníkách u Českého Brodu a později se stal kanovníkem Svatovítské kapituly v Praze a arcijáhnem staroboleslavským. Někdy v rozmezí let 1355–1374 sepsal velký latinsko-český slovník, který obsahuje kapitoly „O stromech" a „O plodech ovocných", který pravděpodobně sloužil jako učebnice pro studenty pražské univerzity.

Číst dál...

Lidové zvyky ve vztahu k ovocnářství

V lidovém prostředí byla v minulosti velmi rozšířena úcta ke stromům, zvláště pak k ovocným. Okolnost, že strom tkví svými kořeny hluboko v zemi a korunou spěje vzhůru, z něj učinila symbol spojení života na zemi a v nebi. Všeobecně se například věřilo, že ten, kdo vykope zdravý ovocný strom, do roka zemře. Po narození děvčete bylo zvykem vylévat vodu z první koupele pod jabloň, aby bylo milé a sladké. Obvyklé bylo také vysazování stromů na památku narození dítěte. Neobvyklý čas květu nebo dvojí květ v roce zase věštily neštěstí či smrt hospodáře, podobně jako uschnutí hrušně v zahradě. Když uschl mladý strom v blízkosti domu, měl zemřít někdo mladý z rodiny. Uschnutí stromu mohlo být ovšem způsobeno také tím, že se k němu vylila voda z umývání mrtvého, nebo na něj vylezla menstruující žena.

Číst dál...

Nejstarší ovocné odrůdy v Polabí

Díky zachovalému písemnému svědectví osobností z dějin ovocnářství dnes máme jedinečnou příležitost sledovat již od poloviny 14. století vývoj jednotlivých odrůd ovoce, které se v minulosti pěstovalo v širší oblasti středního Polabí – tedy i na území Kouřimska a Českobrodska. Zdá se, že naši předkové věnovali největší pozornost odrůdám jabloní, které byly podle všeho nejvíce ceněnou ovocnou plodinou. Jabloně, neboli štěpy, nesměly již ve středověku chybět v žádné panské nebo selské zahradě. Jednou z jestarších odrůd bylo Jablko šálové, zvané také Kardinál žíhaný, které se do Čech dostalo ve středověku z území Francie.

Číst dál...

Ovoce v jídelníčku našich předků

Staročeská kuchyně využívala ovoce ve velké míře. Nejčastěji šlo o domácí plody, jen vzácně se ovoce dováželo. K jídlu se podávalo čerstvé, sušené, nebo různě jinak upravené. Bylo vhodným zákuskem i při pohoštění návštěv, společnosti v hostincích a podobně. Z ovoce se vařily kaše, nadívalo se a peklo. Velmi oblíbené byly zavařeniny („lektvary"), povidla a marmelády, vařily se z něho polévky a rosoly. Někdy se šťáva z ovoce používala také k barvení pokrmů.

Číst dál...

Ovocné nápoje našich předků

Podobně jako pokrmy z ovoce, tvořily už od pradávna ovocné nápoje nedílnou součást jídelníčku našich předků. Sladké ovocné šťávy vždy platily za vyhledávanou lahůdku, přičemž již ve středověku a raném novověku jim – především v kombinaci s různými bylinnými extrakty - byly přičítány léčivé schopnosti. Příprava ovocných šťáv se stala skutečným uměním zvláště v 16. a 17. století, kdy se sirupy, tak zvané „zofty" vyráběly z téměř veškerých druhů ovoce a z květů některých aromatických rostlin.

Číst dál...

Tradice výroby povidel na Kouřimsku a Českobrodsku

Jedním z nejstarších a nejjednodušších způsobů konzervace ovoce je sváření na povidla. Dnes si výrobu povidel urychlujeme přidáváním cukru, ten však v dávnější minulosti nebyl k dispozici, a tak jako sladidlo sloužily samy husté ovocné kaše. Ovoce se muselo vařit velmi dlouho a často několikrát. Povidla ze švestek a jiných slív, které měly zvláště na Kouřimsku a Českobrodsku mimořádně dobré chuťové a aromatické vlastnosti, se vařila v několika hrncích či kotlích. V jednom se švestky rozvářely a když nebyly předem vypeckovány, cedily se cedníkem s velkými otvory.

Číst dál...