Slide 1

Středočeská ovocná stezka

Slide 2

Středočeská ovocná stezka

Slide 3

Středočeská ovocná stezka

Slide 4

Středočeská ovocná stezka

Hlavní informace

Z novějších dějin ovocnářství na Českobrodsku a Kolínsku

Počátky novodobých dějin ovocnářství na Kolínsku můžeme datovat do první poloviny 19. století. Kolem roku 1900 již na území regionu působilo několik specializovaných pěstitelů ovocných stromů, z nichž je třeba na prvním místě uvést rodinu Veselých, která založila školkařský závod, sady a továrnu na zpracování ovoce v Molitorově u Kouřimi, dále rodinu Žertovu, která se ve velkém věnovala pěstování ovoce na svém statku v Bříství u Křečhoře nebo školku Josefa Fundy ve Velimi. Menší ovocné školky byly před rokem 1900 zakládány také v řadě dalších obcí. Například v Dobrém Poli u Kouřimi vznikla školka již roku 1867, a v roce 1910 byl vysázen třešňový sad. Výpěstky pak byly prodávány do dalších vesnic v okolí.

Podobně jako jinde v českých zemích, přineslo významnou změnu zestátnění zemědělství po roce 1948. Ovocnářské podniky po konfiskaci původním majitelům přešly do správy jednotných zemědělských družstev a státních statků, načež obvykle došlo k jejich výraznému úpadku. Oproti tomu na místě někdejšího velkostatku rodiny Veselých v Molitorově byl zřízen školní statek při zemědělském odborném učilišti, které až do konce 80. let úspěšně vzdělávalo řadu ovocnářských odborníků.

Mimořádně významná změna nastala v roce 1975, kdy byla Ministerstvem zemědělství ČSSR schválena „Koncepce rozvoje ovoce a zeleniny Středočeského kraje", přičemž metodickým dohledem nad jejím plněním byl pro okres Kolín pověřen Agropodnik Kutná Hora. Ke splnění záměru, který od základu změnil povahu ovocnářské výroby na Kolínsku, byla vymezena plocha 3 000 ha na provedení nových výsadeb ovocných sadů. V nich 85 % tvořily jabloně, zbytek většinou třešně, višně, meruňky a broskve.

Nejmenší plochy byly určeny pro výsadbu rybízu a angreštu. Pozemky pro zřízení sadů byly stanoveny na polnostech obhospodařovaných Jednotnými zemědělskými družstvy Tismice (120 ha), Tuchoraz (550 ha), Vitice (320 ha), Nučice (250 ha), Ždánice (210 ha) a Červené Pečky (500 ha). Obrovské množství požadovaných sazenic bylo získáno ze školek na celém území tehdejšího Československa. Hlavní technologií výsadby byla pásová výsadba. Odbyt produkce byl zajištěn Agropodnikem Kutná Hora a Státním podnikem Ovoce a zelenina Středočeský kraj.

Důležitým mezníkem se staly společenské změny po roce 1989. Došlo ke zrušení státních statků a většiny jednotných zemědělských družstev, která se transformovala na obchodní společnosti. Části ploch začaly opět obdělávat fyzické osoby. Změnou vlastnických poměrů v důsledku restitucí majetku se změnil i způsob hospodaření. Mnohé výsadby z období socialismu byly zrušeny, naopak ale byly založeny nové, moderní sady a zřízeneny odpovídající skladové kapacity, takže zdejší ovocnářskou tradici se podařilo úspěšně udržet.