Břežany II.
První písemná zpráva o vsi pochází z roku 1316, kdy je doložena část vsi patřící pražskému arcibiskupství. Tato část vsi se později stala součástí panství Poděbrady a od roku 1532 byla součástí škvoreckého panství. Druhou část vsi, která byla také v majetku církevních hodnostářů, pronajal v roce 1418 Konrád z Vechty drobným šlechticům.
Z nich lze jmenovat v roce 1437 Mikuláše z Církvice, který ji prodal Čábelickým ze Soutic. Tato část se v podstatě skládala jen ze dvou poddanských statků, ze kterých byl jen malý roční příjem. Krátce (1584–1588) ji drželi Kutovcové z Úrazu se sídlem na Komorcích. V roce 1588 spojili obě části vsi Smiřičtí a celá vesnice se stala majetkem černokosteleckého a později škvoreckého panství. Od roku 1620 panství vlastnil Albrecht z Valdštejna, který ho prodal v roce 1623 knížeti Karlovi I. z Lichtenštejna. V roce 1639 vypálil Břežany švédský generál Baner a teprve po roce 1653 je obyvatelé opět obnovili. V 18. století byly Břežany druhou největší obcí panství po Škvorci. Lichtenštejnům Břežany i všechny sousední obce patřily až do roku 1850, kdy byl zrušen celý systém patrimoniální správy. Určitý úpadek Břežan nastal na přelomu 19. a 20. století.
V Břežanech II se narodil český historik, profesor Karlovy univerzity a ředitel Státního historického ústavu PhDr. Bedřich Mendl (1892–1940).
Z místních pamětihodností stojí za zmínku čtvercová zděná barokní kaple se zvoničkou z poloviny 18. století. Její nízká jehlancová střecha krytá plechem (do roku 1991 šindelem) nese oplechovanou šestibokou zvonovou věžičku s cibulovou bání, zakončenou latinským křížem. Ve věži visí zvon z roku 1932 od zvonaře Rudolfa Pernera ze Suché Vrbné u Českých Budějovic, který váží 42,5 kg.
V obci se dochovalo několik venkovských usedlostí z 19. století. Brána venkovské usedlosti
čp. 1 z roku 1845 je dokonce zapsána do Ústředního seznamu nemovitých kulturních památek ČR. Nedaleko od ní stojí robustní litinový kříž s korpusem Krista v mírně podživotní velikosti, postavený v roce 1859.
Z nedalekých pamětihodností stojí za zmínku kostel sv. Martina v sousedních Rostoklatech. Původně gotický kostel, poprvé připomínaný v pol. 14. století, byl renesančně přestavěn v letech 1614–1618 nákladem Albrechta Jana Smiřického ze Smiřic. K drobným úpravám docházelo však již i dříve, což dokládá dochovaná kamenná kazatelna z roku 1574. Během renesanční přestavby byla vybudována i cenná hudební kruchta, nesená dvojicí půlkruhových arkád. Dnešní podobu kostela určila až raně barokní přestavba v rozmezí let 1688–1715, kterou inicioval zdejší farář Jakub Pečený. Patronem kostela byl v té době majitel škvoreckého panství, kníže Jan Adam I. z Lichtenštejna. Věž byla upravena po roce 1735, kdy ji poničila vichřice. Od roku 2008 je majitelem kostela obec, která v roce 2009 získala z programů Evropské unie dotaci na 1. fázi rekonstrukce (kompletní oprava vnějšího pláště věže a kopule, krovu lodě kostela a nové zastřešení) a dokončila ji v červnu 2010.
V sousedních Černíkách pak stojí za vidění barokní kaple z roku 1760, postavená nákladem sedláka Václava Kadeřávka za finanční podpory vévodkyně Marie Terezie Savojské, dále statek čp. 3 s dochovanou pozdně gotickou bránou z konce 15. století, mimořádně hodnotný hospodářský objekt v areálu statku čp. 1 se sestavou pozdně gotických ostění dveřních a okenních otvorů s autentickým letopočtem zřejmě 1471 či 1491.
Jednotlivé usedlosti v Břežanech i v sousedních obcích tradičně doplňovaly zahrady s ovocnými stromy, které v některých případech (například v Černíkách) dosahovaly poměrně úctyhodných rozměrů. Zvláště velká zahrada přiléhala k areálu vrchnostenského dvora v Břežanech. V polovině 19. století byla pravděpodobně její výsadba ovocných dřevin uspořádána do ozdobné půdorysné sestavy, která se blížila podobě okrasně pojednaných štěpnic, vznikajících od počátku 16. století při panských sídlech.
© 2012 MAS Podlipansko, o.p.s. | pod správou AMALA, s. r. o.