Slide 1

Středočeská ovocná stezka

Slide 2

Středočeská ovocná stezka

Slide 3

Středočeská ovocná stezka

Slide 4

Středočeská ovocná stezka

Hlavní informace

Žabonosy

Tato obec má nesmírně zajímavý až kuriózní název. Sice by se mohlo zdát, že je odvozen od spojení „nosit žáby", stejně jako např. drvoštěp, nicméně prof. Antonín Profous vysvětluje jeho vznik tak, že se obyvatelé okolních vsí zdejším posmívali, že mají žabí nosy – stejně jako v případě vsi Žabokrky u Strakonic.

Žabonosy se v historických písemných pramenech poprvé připomínají v roce 1352 v soupisech papežského desátku. Další zmínka je z roku 1357 v zápise Libri confirmationum o podání faráře k místnímu kostelu sv. Václava. V tomto zápise se také píše o patronech místního kostela Bohunkovi a Petrovi ze Žabonos, kteří jsou prvními doloženými vlastníky obce. V průběhu 15. století je zpráv o obci málo, až v roce 1490 je jako vlastník vsi doložen Mikeš ze Zásmuk. Později se Žabonosy dostaly do držení Kouřimi a ke Kouřimi patřily až do roku 1547, kdy byla spolu s jinými statky zkonfiskována ve prospěch České královské komory. Král Ferdinand I. v roce 1552 postoupil Žabonosy Kryštofovi Skuhrovskému ze Skuhrova, ale již jeho syn Václav prodal v roce 1564 Žabonosy s dalšími třemi vesnicemi Bohuslavu Horňateckému z Dobročovic. Ten ze získaných vsí zřídil samostatný statek s centrem v Žabonosech, kde při nově vybudovaném hospodářském dvoře postavil i tvrz. Horňateckým z Dobročovic patřily Žabonosy až do roku 1635. V roce 1652 koupila dvůr, tvrz a ves Žabonosy Kateřina Bertholdová z Uherčic a připojila je ke svému panství Radim. Při radimském panství zůstaly Žabonosy až do konce patrimoniální správy v roce 1850. Mezi tím ještě statek změnil majitele, když v roce 1785 koupil zadlužené panství kníže Alois I. z Lichtenštejna.

Ač by se to mnohým nezdálo, Žabonosy patří (i díky poloze v blízkosti Kouřimi) k nejstaršímu osídlení Čech. Na vrchu nad obcí se nachází slovanské hradiště (8. – 10. století) s ojedinělými nálezy už z dob Keltů. Na něm se dnes nachází původně románský kostel sv. Václava z druhé poloviny 12. až první poloviny 13. století, který stojí na místě trojlodní baziliky z 11. století. V rámci vrcholně gotických stavebních úprav byl v poslední čtvrtině 14. století připojen pravoúhlý presbytář a boční kaple, která dnes slouží jako zákristie. Dnešní vzhled kostela je výsledkem barokní přestavby z roku 1721. V interiéru, do něhož se vstupuje portálem z první poloviny 13. století, zaujme románská empora, nesená dvěma oblouky s tordovaným sloupkem. Pod ní jsou dva významné renesanční náhrobky z let 1573 a 1612. Na konci 18. století kostel v Žabonosech proslul jako úkryt legendárního loupežníka Jana Vojty, řečeného „Kovařík".

Na protilehlém okraji obce se rozkládá bývalý panský dvůr, v jehož areálu stála renesanční tvrz Horňateckých z Dobročovic, připomínaná poprvé v roce 1584. Současná podoba dvora pochází z 18. století, kdy tvořil hospodářské zázemí radimského panství. Nedaleko stojí barokní socha sv. Jana Nepomuckého, která je kvalitním dílem neznámého autora z roku 1752.

V Žabonosech má ovocnářství bohatou tradici, která sahá hluboko do minulosti. Již v raném novověku (pravděpodobně ve druhé polovině 16. století) byl na svahu nad východním břehem potoka Bečvárky, v severním sousedství panského dvora, založen velký ovocný sad. Zřejmě na přelomu 18. a 19. století pak byly na svazích nad oběma břehy Bečvárky (jižně od panského dvora a jižně od kostela sv. Václava) zřízeny dva další rozlehlé ovocné sady, přičemž všechny tři byly v držení zdejší vrchnosti. Až do druhé poloviny 19. století svojí rozlohou téměř trojnásobně převyšovaly plochu historické zástavby vesnice. Na jejich místě dnes najdeme porosty lesních stromů, pole, novodobou obytnou zástavbu i menší soukromé zahrady. Polnosti v okolí vesnice, které dnes slouží k pěstování ovoce, se v minulosti naopak využívaly k pěstování obilí. Menší ovocné zahrady v Žabonosech od nepaměti navazovaly také na jednotlivé usedlosti a na areál zdejšího mlýna. V první polovině 19. století byla navíc podél cesty do Plaňan založena alej ovocných stromů, která se pravděpodobně skládala z výsadeb švestek a hrušní.