Žabonosy

Žabonosy se v historických písemných pramenech poprvé připomínají v roce 1352 v soupisech papežského desátku. Další zmínka je z roku 1357 v zápise Libri confirmationum o podání faráře k místnímu kostelu sv. Václava. V tomto zápise se také píše o patronech místního kostela Bohunkovi a Petrovi ze Žabonos, kteří jsou prvními doloženými vlastníky obce. V průběhu 15. století je zpráv o obci málo, až v roce 1490 je jako vlastník vsi doložen Mikeš ze Zásmuk. Později se Žabonosy dostaly do držení Kouřimi a ke Kouřimi patřily až do roku 1547, kdy byla spolu s jinými statky zkonfiskována ve prospěch České královské komory. Král Ferdinand I. v roce 1552 postoupil Žabonosy Kryštofovi Skuhrovskému ze Skuhrova, ale již jeho syn Václav prodal v roce 1564 Žabonosy s dalšími třemi vesnicemi Bohuslavu Horňateckému z Dobročovic. Ten ze získaných vsí zřídil samostatný statek s centrem v Žabonosech, kde při nově vybudovaném hospodářském dvoře postavil i tvrz. Horňateckým z Dobročovic patřily Žabonosy až do roku 1635. V roce 1652 koupila dvůr, tvrz a ves Žabonosy Kateřina Bertholdová z Uherčic a připojila je ke svému panství Radim. Při radimském panství zůstaly Žabonosy až do konce patrimoniální správy v roce 1850. Mezi tím ještě statek změnil majitele, když v roce 1785 koupil zadlužené panství kníže Alois I. z Lichtenštejna.

Ač by se to mnohým nezdálo, Žabonosy patří (i díky poloze v blízkosti Kouřimi) k nejstaršímu osídlení Čech. Na vrchu nad obcí se nachází slovanské hradiště (8. – 10. století) s ojedinělými nálezy už z dob Keltů. Na něm se dnes nachází původně románský kostel sv. Václava z druhé poloviny 12. až první poloviny 13. století, který stojí na místě trojlodní baziliky z 11. století. V rámci vrcholně gotických stavebních úprav byl v poslední čtvrtině 14. století připojen pravoúhlý presbytář a boční kaple, která dnes slouží jako zákristie. Dnešní vzhled kostela je výsledkem barokní přestavby z roku 1721. V interiéru, do něhož se vstupuje portálem z první poloviny 13. století, zaujme románská empora, nesená dvěma oblouky s tordovaným sloupkem. Pod ní jsou dva významné renesanční náhrobky z let 1573 a 1612. Na konci 18. století kostel v Žabonosech proslul jako úkryt legendárního loupežníka Jana Vojty, řečeného „Kovařík".

Na protilehlém okraji obce se rozkládá bývalý panský dvůr, v jehož areálu stála renesanční tvrz Horňateckých z Dobročovic, připomínaná poprvé v roce 1584. Současná podoba dvora pochází z 18. století, kdy tvořil hospodářské zázemí radimského panství. Nedaleko stojí barokní socha sv. Jana Nepomuckého, která je kvalitním dílem neznámého autora z roku 1752.

V Žabonosech má ovocnářství bohatou tradici, která sahá hluboko do minulosti. Již v raném novověku (pravděpodobně ve druhé polovině 16. století) byl na svahu nad východním břehem potoka Bečvárky, v severním sousedství panského dvora, založen velký ovocný sad. Zřejmě na přelomu 18. a 19. století pak byly na svazích nad oběma břehy Bečvárky (jižně od panského dvora a jižně od kostela sv. Václava) zřízeny dva další rozlehlé ovocné sady, přičemž všechny tři byly v držení zdejší vrchnosti. Až do druhé poloviny 19. století svojí rozlohou téměř trojnásobně převyšovaly plochu historické zástavby vesnice. Na jejich místě dnes najdeme porosty lesních stromů, pole, novodobou obytnou zástavbu i menší soukromé zahrady. Polnosti v okolí vesnice, které dnes slouží k pěstování ovoce, se v minulosti naopak využívaly k pěstování obilí. Menší ovocné zahrady v Žabonosech od nepaměti navazovaly také na jednotlivé usedlosti a na areál zdejšího mlýna. V první polovině 19. století byla navíc podél cesty do Plaňan založena alej ovocných stromů, která se pravděpodobně skládala z výsadeb švestek a hrušní.