Ovocné nápoje našich předků

Například višňový sirup se připravoval z uvařených višní a ze šťávy, která tímto způsobem vznikla, jablečný z pokrájených, oloupaných a prolisovaných jablek. Přidávala se i oslazená voda z ovocných jader a pecek, vyvařených samostatně. Malinový, jahodový a morušový sirup se připravoval z čisté oslazené šťávy bez přidání vody. Pro přípravu šťáv, které nahrazovaly v minulosti drahé a dovážené citróny, se až do 18. století používaly plody dřišťálu. Takřka legendárním nápojem se stalo „malvazí" z hrušek, na jehož přípravu se používaly nastrouhané sladké plody, jejichž šťáva se vytlačila a vařila tak dlouho, až se jí třetina vypařila. Potom se nalévala do malých dubových soudků, v nichž se nechávala rok i delší dobu odležet.

Samostatnou skupinu představují alkoholické nápoje z ovoce, které se rozlišují na různá vína a pálenky. Ovocná vína se vyráběla podomácku buď macerováním (louhováním v alkoholu), nebo kvašením a často měla vysoký obsah lihu. V minulosti se podávala především jako lék proti horečkám a při zažívacích potížích. Jejich častým přídavkem býval puškvorec, kmín, rozmarýn nebo jalovec.

Pálenky („kořalky") se od 12. století připravovaly destilováním, jehož znalost souvisela se šířením lékařských dovedností v prostředí monastických klášterů – v našem prostředí především řádových domů benediktinů a cisterciáků. Až do husitských válek byly tyto kláštery pravděpodobně hlavními producenty tvrdého alkoholu, avšak většinou se jednalo o vinné nebo obilné pálenky. Ve 14. a 15. století byly vinopalny zakládány také ve městech. Můžeme předpokládat, že jak klášterní, tak měšťanské palírny se zaměřovaly na zpracování části úrody vinné révy, jejíž pěstování bylo i na Českobrodsku a Kolínsku vcelku rozšířeno až do konce 18. století. Zde vyrobené víno ovšem, vzhledem k místním klimatickým podmínkám, jistě nedosahovalo požadované kvality, takže bylo ideální surovinou pro další zpracování. Dále se pro výrobu pálenek používalo pivo a slad, zdá se, že ovoce zde pro tento účel ve starším období bylo vyhledáváno nejméně. Pálenky se všeobecně nazývaly „aqua vitae" (živá voda), a užívaly se – či spíše doporučovalo se je užívat v malých dávkách jako lék na zažívání, podpoření krevního oběhu, prodloužení života, léčbu psychických poruch, neštovic nebo obrny.

Především od poloviny 19. století vznikalo na území našeho regionu poměrně velké množství palíren, jejichž zánik vesměs přinesla změna politických poměrů po roce 1948. Toto téma se bohužel dodnes nedočkalo odpovídajícího odborného zpracování, takže je velmi obtížné rekonstruovat sortiment jejich výrobků. Přesto se zdá, že jejich hlavním zaměřením nebylo zpracování ovoce, ale výroba vinných a obilných pálenek, popřípadě rumu.